Moji milí,
dneska se toho ode mě moc nedozvíte. Jsem tak trochu v háji. To samo o
sobě není až taková novinka. Novinka ale je, že se Baruna domákla tohohle
blogu. Asi má pravdu a fakt jsem naivní, když jsem si myslela, že si tu můžu
vylévat srdce, aniž by se to dozvěděl někdo z příbuzenstva. Tahle varianta
je asi nejhorší. Samozřejmě to pěkně rozmázla. Kdesi hluboko v duši jsem
si sušila naději, že třeba o ní nepíšu až tak zle, a že je snad z mých
příspěvků jasné, že ji naopak v mnoha směrech obdivuju. Ona je ale horká hlava.
Hned to dala přečíst i mámě, babičce, no prostě každému, koho potkala. Verdikt
je stejný jako vždycky. Prý jim akorát všem dělám ostudu, píšu samé lži a jsem
hloupá, jak daleko vidím. Napsala mi strašně naštvaný dopis. Prý se mnou totiž
nemůže ani mluvit. Nechce se na mě ani podívat. A tak tu s tím dopisem
sedím a přemýšlím, co dál. Snad, kdybyste ho četli...
Milá sestro!
Milá? To ani náhodou! Milá? Ne, takové oslovení si rozhodně nezasloužíš!
Takový pitomý zvyk! Taková pitomá celá ty! Fakt jsi mě naštvala! Vůbec nechápu,
jak si můžeš dovolit psát o naší rodině takové lži. Taková snůška nesmyslů!
Takové bláboly! Ty máš snad pocit, že jsi nějaká oběť, nebo co? Vždycky jsi
byla pitomá a sebedestruktivní, ale tohle je úplně za všemi hranicemi, které v
mé představivosti kdy existovaly. Docela by Ti zřejmě prospělo, aby Tě někdo vrátil
zpátky do reality, takže se toho mile ráda ujmu. Ty si myslíš, jaká jsi chudinka, ale co máme za práci my s
Tebou, to už se do toho Tvého slepičího mozečku asi nedostalo, viď?
Můžu začít jen tou naší brigádou v novinách. Já jsem Ti záviděla? No to
nemyslíš vážně! Nebýt mě, nikdy bys ani nepomyslela...
A to je jen začátek. Ne, nedokážu to přepsat celé. Dnes ne. Možná si umíte představit, že mi dneska není do
zpěvu a už vůbec ne do psaní. Musím se
z toho nejdřív vzpamatovat.
Vaše dnes skutečně ubulená Ubulená Andula
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ahoj, pokud mi něco chcete napsat, ráda si to přečtu.
Andula