pátek 20. dubna 2018

Barunin dopis

Milá sestro!
Milá? To ani náhodou! Milá? Ne, takové oslovení si rozhodně nezasloužíš! Takový pitomý zvyk! Taková pitomá celá ty! Fakt jsi mě naštvala! Vůbec nechápu, jak si můžeš dovolit psát o naší rodině takové lži. Taková snůška nesmyslů! Takové bláboly! Ty máš snad pocit, že jsi nějaká oběť, nebo co? Vždycky jsi byla pitomá a sebedestruktivní, ale tohle je úplně za všemi hranicemi, které v mé představivosti kdy existovaly. Docela by Ti zřejmě prospělo, aby Tě někdo vrátil zpátky do reality, takže se toho mile ráda ujmu. Ty si myslíš, jaká jsi chudinka, ale co máme za práci my s Tebou, to už se do toho Tvého slepičího mozečku asi nedostalo, viď? 
Můžu začít jen tou naší brigádou v novinách. Já jsem Ti záviděla? No to nemyslíš vážně! Nebýt mě, nikdy bys ani nepomyslela, že je něco takového možné. Kdo chodil otravovat šéfredaktora? Kdo vždycky sebere sílu a odvahu a nastavuje vlastní krk? Ty to rozhodně nejsi! To já chodím s kůží na trh za nás obě, ale ty se tváříš skoro ještě ublíženě a div, že se za mě nestydíš. Tváříš se, jak Tě hrozně obtěžuju. Kdyby nebylo mě, a to jediné jsi snad za celou dobu napsala pravdivě, neměla bys ani ten svůj pitomý gauč. Jasně, že nevíš, kdo jsi. Ty nevíš vůbec nic! 
          Ty hromady lží a nesmyslů, co pořád vykládáš o našich. Táta nevěděl co se sebou? Víš co, nejdřív si pořiď vlastní děti a pak někoho suď a komentuj jeho život. Máma se nevěnovala dost bráchovi a tys chudinko neměla jinou možnost než se o něj postarat? A co mu jako podle Tebe scházelo? Se ho zeptej, jestli mu někdy něco chybělo. Přesně vím, co by Ti řekl... Řekl by Ti, že byl v pohodě a nic mu nechybělo. Jen ty tady děláš z našich nezodpovědné lidi, co si pořídili děti a pak si stejně jeli po svém a jen na ně přeházeli svou vlastní zodpovědnost. Připadáš si jako hrozná mučednice, o kterou se nikdo nezajímal a akorát ji doma odstrkovali. Vykládáš, jak jsi musela dřít a pořád někomu dokazovat, že za něco stojíš, ale je to pěkná blbost. Myslíš si, že Tě máma neměla dost ráda a brácha byl vždycky lepší, protože je prostě ten kluk, kterého ona tak chtěla. Jenže tohle je jenom ve Tvé hlavě. Nevím, že by Tě někdo k něčemu nutil. Za co chceš pořád nějaké ovace? Myslíš, že když si budeš dost dlouho stěžovat, že Tě někdo polituje? Myslíš, že Ti to k něčemu bude? Na to, holčičko, zapomeň! Já bych chtěla vidět Tebe, jak bys zvládla to, co musela zvládnout máma. Jenom odejít od táty musel být strašně těžký krok. Jenom se k tomu rozhodnout... Ty se neumíš rozhodnout ani pro změnu práce. A pak to pendlování po nemocnicích a všechny ty nervy kolem otčíma. Zkusila ses na to někdy podívat jejíma očima? Co je, doprčic, komu do toho, že tys chtěla, aby se Ti maminka věnovala? Chápeš, že je taky někdy něco důležitějšího než Ty? 
        Jenže na tohle všechno jsi Ty moc velký srab. Ty si myslíš, že každému není hned jasné, co je ve skutečnosti za tím, že nechceš děti? Ty Tvé velkodušné řeči o tom, jak je na světě moc opuštěných dětí, kterým se klidně můžeš věnovat jsou jenom k zakrytí toho, že se úplně normálně bojíš udělat chybu. Nejradši bys nedělala vůbec nic! To se to pak kritizuje, když se nemáš ani od čeho umazat. Tvůj jediný škraloupek je ten Tvůj Pan B. A ani v tom nemáš dost odvahy, abys skutečně něco udělala. Vzdycháš a fňukáš, schováváš se za to, čemu říkáš láska a ohledy. Je to k smíchu. Každému je to k smíchu. Všichni to vidí a jestli si myslíš, že je na světě ještě někdo, kdo si toho nevšiml, tak jsi na velkém omylu! Jestli ses doteď uklidňovala tím, jak perfektní herecký výkon podáváš, tak toho můžeš klidně nechat. Každý pavouk na stropě ví, jak se věci mají. A každý ten pavouk se Ti tak akorát směje, protože vidí, že jemu je to ale úplně fuk. Fakt nevím, co si myslíš, že se stane, ale já Ti říkám, že se nestane vůbec nic. Můžeš ho obdivovat a podporovat, můžeš dokonce zkusit stát vším, čím je on, ale ten Tvůj Pan B. Tě nikdy nebude brát ani trochu vážně. Ty by ses k tomu nikdy neodhodlala, tak jsem mu to řekla za Tebe, ale akorát ho to vyděsilo. Jsi pro něj akorát malá ufňukaná holka, co by udělala všechno na světě, aby si jí všiml. Víš, má milá, tohle fakt není sexy. Možná toho může občas trochu využít a Tobě z toho hned poskočí srdíčko, že se na Tebe aspoň podíval, ale něco Ti řeknu, drahá sestro, je to pěkně trapný a ubohý!
        Mohla bych takhle pokračovat donekonečna: babička, teta, ty Tvé pokusy o vztahy... Ale už nechci. Akorát mě to unavuje a jsem z Tebe čím dál víc znechucená a otrávená. Prosím Tě, dej se už dohromady a přestaň plivat do světa tyhle bláboly. Fakt na to nikdo není zvědavý! Přestaň snít o blbostech, přestaň házet svoje problémy na ostatní a řeš si svoje problémy jednou pro vždy sama. Někdo už Ti to říct musel. Myslím to s Tebou dobře.
Baruna

středa 4. dubna 2018

Přišel mi dopis

Moji milí,

dneska se toho ode mě moc nedozvíte. Jsem tak trochu v háji. To samo o sobě není až taková novinka. Novinka ale je, že se Baruna domákla tohohle blogu. Asi má pravdu a fakt jsem naivní, když jsem si myslela, že si tu můžu vylévat srdce, aniž by se to dozvěděl někdo z příbuzenstva. Tahle varianta je asi nejhorší. Samozřejmě to pěkně rozmázla. Kdesi hluboko v duši jsem si sušila naději, že třeba o ní nepíšu až tak zle, a že je snad z mých příspěvků jasné, že ji naopak v mnoha směrech obdivuju. Ona je ale horká hlava. Hned to dala přečíst i mámě, babičce, no prostě každému, koho potkala. Verdikt je stejný jako vždycky. Prý jim akorát všem dělám ostudu, píšu samé lži a jsem hloupá, jak daleko vidím. Napsala mi strašně naštvaný dopis. Prý se mnou totiž nemůže ani mluvit. Nechce se na mě ani podívat. A tak tu s tím dopisem sedím a přemýšlím, co dál. Snad, kdybyste ho četli...

Milá sestro!
Milá? To ani náhodou! Milá? Ne, takové oslovení si rozhodně nezasloužíš! Takový pitomý zvyk! Taková pitomá celá ty! Fakt jsi mě naštvala! Vůbec nechápu, jak si můžeš dovolit psát o naší rodině takové lži. Taková snůška nesmyslů! Takové bláboly! Ty máš snad pocit, že jsi nějaká oběť, nebo co? Vždycky jsi byla pitomá a sebedestruktivní, ale tohle je úplně za všemi hranicemi, které v mé představivosti kdy existovaly. Docela by Ti zřejmě prospělo, aby Tě někdo vrátil zpátky do reality, takže se toho mile ráda ujmu. Ty si myslíš, jaká jsi chudinka, ale co máme za práci my s Tebou, to už se do toho Tvého slepičího mozečku asi nedostalo, viď? 
Můžu začít jen tou naší brigádou v novinách. Já jsem Ti záviděla? No to nemyslíš vážně! Nebýt mě, nikdy bys ani nepomyslela...


A to je jen začátek. Ne, nedokážu to přepsat celé. Dnes ne. Možná si umíte představit, že mi dneska není do zpěvu a už vůbec ne do psaní. Musím se z toho nejdřív vzpamatovat.

Vaše dnes skutečně ubulená Ubulená Andula